Jak přemýšlí AI startup, který přišel na trh moc brzy

První díl podcastu Jak přemýšlí CZ/SK AI startupy je o tom, jak uvažují české a slovenské AI startupy. Hostem byl Ondřej Sukač, spoluzakladatel AgentID. Točili jsme v kuchyni, bez připravených otázek na druhém monitoru — a vyšel z toho rozhovor o rozhodování, načasování a vytrvalosti.

Začnu upřímně, jak je u mě zvykem. Ráno před natáčením jsem v našem ne zrovna velkém bytě stěhoval nábytek po kuchyni, hledal, kam dát kameru, a chystal si otázky na druhý monitor. Pak jsem zjistil, že mám špatný HDMI kabel. Otázky tedy zůstaly v hlavě a první díl jsme s Ondřejem odjeli tak, jak rozhovor přicházel sám — bez scénáře na obrazovce.

A možná právě proto z toho vzniklo přesně to, o čem ten podcast má být: ne uhlazená prezentace, ale to, jak český a slovenský AI startup doopravdy přemýšlí.

Mým prvním hostem byl Ondřej Sukač, spoluzakladatel AgentID. Zjednodušeně staví kontrolní panel pro AI agenty — vrstvu, která hlídá, aby zaměstnanci nesypali citlivá data do nástrojů typu ChatGPT, brání útokům jako prompt injection a zároveň řeší compliance, tedy aby firemní AI byla nejen bezpečná, ale i legální. V řeči oboru: AI governance. (Že Ondřej u toho ještě studuje práva, dává smysl — v regulacích se pohybuje jako doma.)

Na trh přišli moc brzy. Dnes je to výhoda

Nejvíc mě bavila jedna věta. Když AgentID vyšli s produktem v dubnu 2025, firmy se na ně prý dívaly nechápavě. Většina podniků tehdy řešila maximálně chatovací okno, ne to, jak svoje AI hlídat a orchestrovat. Byli jednoduše na trhu příliš brzy.

Za rok se ale karta obrátila. Bezpečnost a compliance kolem AI se staly tématem, které firmy začínají řešit samy od sebe — a startup, který tuhle vlnu „nafoukl“ dřív než trh, najednou mluví stejnou řečí jako jeho zákazníci. Načasování totiž není jen o tom přijít včas. Někdy je výhoda přijít trochu dřív — a vydržet.

Jak se rozhodovat, když nejde spočítat, co je správně

Protože tenhle podcast je hlavně o přemýšlení, ptal jsem se Ondřeje, na co dá, když má před sebou rozhodnutí se třemi nebo čtyřmi možnými řešeními a žádné z nich není jasně to správné. Odpověď mě potěšila svou poctivostí: pracovní rozhodnutí se snaží co nejvíc očistit od emocí — ale ve chvíli, kdy variantu nejde spočítat ani porovnat, stejně nakonec musí dát na pocit. A to je přesně bod, kde uvízne spousta zakladatelů: chtějí jistotu tam, kde žádná není.

Na otázku, jestli byla od dubna 2025 všechna jejich rozhodnutí správná, neuhnul. Největší chyba? Že do AgentID nešli naplno dřív. Naplno do toho skočili až letos v únoru a do té doby projekt jeli spíš okrajově.

Od války na Ukrajině k AI governance

Cesta k AgentID přitom nezačala u AI bezpečnosti. Když vypukla válka na Ukrajině, postavili Ondřej s parťákem Tomášem aplikaci, která bourala jazykovou bariéru mezi ukrajinskými žáky a českými učiteli — a neziskově ji dostali do škol. Z toho vyrostlo Galenio, které řeší totéž ve zdravotnictví: pacient v cizině naskenuje QR kód a přes automatický překlad se domluví s lékařem. Pořád to běží v několika českých nemocnicích.

Pojítko? Baví je řešit palčivé problémy digitálním produktem. AgentID je jen další iterace stejného uvažování.

Vzkaz pro každého, kdo má nápad

Zeptal jsem se i na to, co by Ondřej vzkázal šestnáctiletému sobě — nebo komukoli, kdo má nápad a neví, kde začít. Tuhle odpověď by si měl přišpendlit na zeď každý, kdo zvažuje vlastní věc: vypusť to do světa co nejdřív. V době vibe codingu je totiž svůdně snadné půl roku stavět produkt doma, protože tě to baví — a pak zjistit, že ho nikdo nechce. Najdi platícího zákazníka rychle a uč se od něj.

A k tomu dvě slova, která mi z rozhovoru utkvěla nejvíc: houževnatost a tvrdohlavost. Postavit něco smysluplného trvá roky, ne měsíce. Kdo to nevydrží, neprohraje proto, že měl špatný nápad, ale proto, že přestal dřív, než se to zlomilo.

Brno, JIC a demo, které mě pobavilo

Mám radost, že část toho příběhu se odehrává u nás v Brně. Ondřej nešetřil chválou na JIC a jejich Velvet Innovation Meetupy — a jako člověk, který brněnskou scénu sleduje, můžu jen souhlasit. A pak přišel okamžik, který mě pobavil nejvíc: při živém demu Ondřej úplně v klidu napsal do ChatGPT své skutečné jméno i telefonní číslo, aby ukázal, jak je AgentID v reálném čase zamaskuje. Důvěra ve vlastní produkt vypadá asi nějak takhle.

Co si z toho beru

Když to celé poskládám, vede přes všechno jedna nit — a je to přesně to, co říkám firmám, se kterými pracuju. Nejde o nástroj. Jde o rozhodnutí: vypustit věc do reality dřív, než bude „dokonalá“, ptát se, za co vám někdo reálně zaplatí, a umět stát za volbou, kterou nejde spočítat. Ať stavíte startup, nebo zavádíte AI ve firmě o padesáti lidech, platí totéž.